Harry James Potter a James Potter - Pravda o životě Harryho Pottera

27. kapitola – Pravda o životě Harryho Pottera


„Takový podraz!“ vykřiknul Harry naštvaně, jakmile se objevili na hranici bradavických pozemků, „já tam dobrovolně přijdu a oni se ke mně takto zachovají! To je naposledy, co jsem se nějaké porady zúčastnil!“ rozhodnul se a otočil se na Ginny, „to jsi se musela zeptat na tu otázku? Vždyť už jsem tě nejméně stokrát ujišťoval, že ty jsi jediná!“
„Nevylívej si na mě zlost, Harry!“ okřikla ho, „prostě jsem potřebovala aspoň jednu jistotu, co se tebe týče! Ty totiž měníš svoje názory a chování každou minutu!“ vyčetla mu, „v jednu chvíli jsi milý nebelvírský Harry a v druhou nelítostný zmijozelský Dark, jako právě teď!“
„Co po mě k sakru, Ginny, chceš? Jsem prostě jaký jsem! Tak se s tím smiř!“ vyštěknul.
„A o tom to právě je, Harry! Já jsem se s tím už totiž dávno smířila! Myslíš, že bych s tebou jinak zůstávala?“
„Ano! Protože jsem Nebelvír! Oprav mě, pokud si špatně vzpomínám, ale nevyspala jsi se se mnou poprvé jenom díky tomu?“ zeptal se jí chladně.
Ginny se na něj šokovaně podívala.
„Tak tohle si potom všem, co jsme už spolu zažili, myslíš?“ zeptala se se slzami v očích, „a já bláhová jsem si myslela, že ta tvoje tvrzení, že mě miluješ, jsou pravdivá!“
„Byly a stále jsou pravdivá, to nepopírám! Jen už nemám ty růžové brýle, které mi pohled na naši lásku, a hlavně na tebe, značně zkreslily!“
„Značně zkreslily!“ vykřikla Ginny naštvaně, „jak můžeš něco takového tvrdit! Nebyla jsem to snad já, kdo ti pomohl si vzpomenout? Kdo s tebou byl, i když jsi se choval, vlastně stále chováš, jako syn Pána zla?“
„Snad nechceš, abych tě za to uctíval?“ zeptal se posměšně, „každá jiná by to taky dokázala!“
„Každá jiná, jak říkáš, by se z tvého surového zacházení zhroutila! I já jsem k tomu neměla daleko!“
Harry se zasmál.
„Nehraj si tady přede mnou na chudinku, Ginny! Taková role ti nesluší! Věděla jsi dobře do čeho jdeš, když jsi se mnou zůstala, tak mi to teď, laskavě, nevyčítej!“
„Ty si myslíš, že by kdokoliv mohl být připravený na život po boku budoucího Pána zla?“ zakřičela na něj, „ty přednášky Smrtijedek, zvláště Lestrangerové, které jsem musela podstoupit, vyprávějící o tom, jaké mám štěstí, že jsi si právě mě zvolil za manželku! Každodenní strach z toho, že kdybych ti začala aspoň v nějaké malé bezvýznamné maličkosti odporovat, tak mi, ve své milované krutosti a vražednosti, něco uděláš!“
„To bych nikdy-“
„Nenech se vysmát, Harry! Copak si nevzpomínáš, jak jsi mě uhodil až jsem skončila na zemi?“ zeptala se sladce.
„Moc dobře si na to vzpomínám! A lituji toho!“ vykřiknul.
„Spíš než tohoto bys mě litovat všechny ty rodiny, kterým jsi zabil příbuzné! Je mi, ale jasné, že se toho nikdy nedočkám! Ty a litovat nečisté? To by dřív zamrzlo peklo!“
„Nech už toho, Ginny! Nebo za sebe neručím!“ varoval ji Harry.
„Ó, tvoje oblíbená fráze,“ řekla posměšně, „tak co bys mi udělal? Tvůj milovaný otec lord Voldemort ti určitě poradil pár způsobů, jak potrestat neposlušné manželky, aby neztratily nic ze své krásy a schopnosti porodit dalšího Zmijozela, ale aby to bylo přitom efektní a co nejvíc bolestivé, že?“
„Přesně to udělal,“ potvrdil jí Harry, „ale já nejsem tak krutý, abych cokoliv z toho na tebe, kdy použil!“
„Jen aby,“ podotkla Ginny.
Harry k ní vzápětí přešel a políbil ji, ale Ginny se mu vytrhla.
„Myslíš si, že tvůj polibek, ať už je sebe lepší, vše vyřeší?“ vykřikla prudce dýchajíc, „pokud ano, tak se velmi mýlíš, miláčku! Já nejsem totiž žádná hloupá holka, kterou jím stačí umlčet! Uvědom si to, laskavě!“ zakřičela na něj.
„Tak na co mi potom jsi?“ zasmál se chladně, „končím s tebou!“ rozhodnul se.
„Jak chceš, Pottere! Stejně jsem tě už měla plné zuby!“ vykřikla Ginny naštvaně, ale i přesto Harry zahlédnul v jejích očích slzy, „doufám, že budeš šťastný s nějakou husičkou!“ procedila mezi zuby a začala se brodit sněhem přes bradavické pozemky.
Harry se za ní chladně díval, ale po chvíli se v jeho tváři objevil smutek. Bude to, tak lepší, zlato. Raději tě uvidím v náruči jiného než abych se musel obávat o tvůj život, i když mi to bude trhat srdce! Zavřel oči a přemístil se do svého a Ronova pokoje v nebelvírské věži.

„Kde máš Ginny?“ zeptala se ho při snídani Hermiona, zatímco platila malé sovičce za Denní věštec.
„Já… no, víte-“
„Tak už se vymáčkni,“ zasmál se Ron.
Harry se na něj rozpačitě podíval. Až mu to řeknu, tak mě zabije!
„Rozeš-“ začal Harry.
„U Merlina!“ vykřikla Hermiona najednou přes celou Velkou síň.
„Co se-“
Nestačil Ron doříct, protože jemu a Harrymu ukázala Hermiona titulní stránku Věštce, z které se na ně usmíval Harryho obličej a nad ním bylo tučně napsáno…
„Pravda o životě Harryho Pottera,“ zhrozil se Harry a vytrhl jí noviny.
Po pěti minutách od nich zvednul zděšené oči a podal je Ronovi s Hermionou, kteří se hned do nich pustili.


Pravda o životě Harryho Pottera!!!

Všichni si určitě vzpomínáte na hrdinskou smrt Lilly Potterové, manželky Jamese Pottera, která pro záchranu svého syna Harryho obětovala i vlastní život, aby ho uchránila před smrtí z hůlky Vy-víte-koho. Toto je, ale jenom část z toho, co se skutečně v tento tragický den odehrálo. Z důvěryhodného zdroje víme, že ostatní, velmi důležité, okolnosti její smrti byly ututlány samotným Jamesem Potterem! Ptáte se proč? Existuje totiž věštba, jejíž záznam je uložen na Ministerstvu kouzel v Odboru záhad, která Harryho Pottera, v den jeho narození, určila za jediného, kdo může Vy-víte-koho porazit! To byl jeden z důvodů, proč Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit tehdy na malého Harryho zaútočil, ale oproti tomu hlavnímu je to jen bezvýznamná informace! Harry Potter, stejně jako jeho otec James Potter, jsou totiž přímí potomci Godrica Nebelvíra, a tudíž mají dědičné schopnosti! James Potter dokáže znehybnit věci a nechat je vybouchnout, zatímco jeho syn umí pohybovat s předměty a přivolat je, ať už jsou skryty kdekoliv! To, ale není vše, co tento mladík dokáže! Když na něj Vy-víte-kdo zaútočil, tak ho neochránilo jen matčino obětování, ale hlavně jeho příslušnost k nebelvírskému rodu! Díky tomu se na něj nechtěně přenesla i schopnost Vy-víte-koho myšlenkou zapalovat oheň, který nepočítal s tím, že se dědičné schopnosti Pottera juniora projeví dřív než v sedmnácti letech, jakou u ostatních dědiců všech čtyř zakladatelů Bradavické školy čar a kouzel. A tak je Harry Potter současně dědicem Godrica Nebelvíra i Salazara Zmijozela, z jehož rodu pochází Vy-víte-kdo.
Nyní když známe všechny okolnosti, tak se nám zdá smrt Lilly Potterové naprosto zbytečná, a tak jsme na pochybách, jestli vůbec zemřela rukou Vy-víte-koho. Co když ji zabil její vlastní manžel, aby mohl ochránit rodinné tajemství? Slibujeme Vám, že Denní Věštec se nevzdá dokud nezjistí, jestli jsou naše pochyby oprávněné či ne.
Náš důvěryhodný zdroj nám dále prozradil, že Vy-víte-kdo už dávno upustil od svých plánů odstranit z cesty posledního dědice Godrica Nebelvíra, nýbrž ho chce sám získat na svou stranu a učinit z něj svého syna, protože má v sobě spoustu zmijozelských vlastností, které ho velmi odlišují od jeho nebelvírského rodu. Co je, ale nejvíc šokující je to, že se mu to už podařilo!!!
Podle posledních informací strávil Harry Potter, pod jménem Dark, u Vy-víte-koho dobrovolně celý měsíc a úplně podlehnul černé magii! Spolu se svým „otcem“ chce získat nadvládu nad celým kouzelnickým společenství a dokonce neváhá ani zaútočit na svého skutečného otce Jamese Pottera a ani na ředitele Bradavické školy čar a kouzel Albuse Brumbála, aby toho dosáhnul.
Nyní se, ale mladík nachází, i přes všechno, co jako syn Vy-víte-koho učinil, v Bradavické škole, kde se volně pohybuje bez jakéhokoliv dozoru! Albus Brumbál mu totiž uvěřil, že se vrátil zpátky na stranu „dobra“, ale i nadále se ve většině případů chová jako Zmijozel. Nám je jasné, že nikdo nemůže změnit svůj názor ze dne na den, nevyjímaje Nebelvíry!
Více o nebezpečnosti Harryho Pottera alias Darka na stranách 2-5.

Vaše věrná novinářka
Rita Holoubková


„Ten hajzl!“ vykřiknul Harry naštvaně a schoval si hlavu do dlaní.
Všichni studenti, držící Denního Věštce, se na něj s hrůzou v očích dívali.
„Myslíš, že ten zdroj byl Ty-víš-kdo?“ zeptala se Hermiona zaraženě.
„Jsem si tím stoprocentně jistý,“ prohlásil Harry, „chce mě totiž co nejvíc zdiskreditovat, aby se všichni báli jen na mě pohlédnut! K sakru! Nechci ani pomyslet na to, až táta zjistí, že ho obvinili, že zabil mamku! Bude z toho úplně zničený!“ zvednul hlavu a podíval se k profesorskému stolu, za kterým seděla jenom profesorka Prýtová a profesor Kratiknot, „budu muset za ním jít!“ rozhodnul se a vstal, „uvidíme se na Přeměňování,“ řekl ještě Ronovi s Hermionou a poté zamířil ven z Velké síně, doprovázen pohledy, teď už všech, studentů.
Jakmile dorazil před dveře do Jamesových komnat, tak mávnul rukou, aby je otevřel a poté vstoupil. Přešel přes obývací pokoj, laděný do nebelvírských barev, do pracovny.
„Tati,“ vydechnul Harry šokovaně, když ho uviděl zničeně sedět v křesle s láhví vodky v pravé ruce a novinami v levé.
„Ahoj, Harry,“ pousmál se smutně, když si ho všimnul a napil se.
„Jak dlouho už je máš?“ zeptal se a kývnul k novinám.
„Voldemort mi je…. je poslal… už v noci,“ odpověděl mu a znovu se napil.
Harry k němu vzápětí přiskočil a vzal mu láhev.
„Hej, co to děláš?“ obořil se na něj.
„Tati, myslím, že už máš dost,“ podotknul Harry.
„Já jsem tady otec, ne?“ vykřiknul a pokoušel se vstát, ale svezl se zpátky do křesla.
Harry se na něj smutně podíval. Já jsem takový idiot! Dohnal jsem tátu až k alkoholu!
„Pojď si lehnout,“ chtěl mu pomoct vstát, ale James se mu vzpíral.
„Ty si jdi lehnout! Já musím jít učit studenty, jak se bránit vůči Nebelvírům!“ oznámil mu a odstrčil ho.
Harry si povzdechnul a zamířil na něj hůlkou.
„Chceš mě zase zabít?“ zazubil se.
„Mdloby na tebe!“ vykřiknul Harry místo odpovědi a poté ho svou mocí přenesl do ložnice.
Co budu jen teď dělat? Pomyslel si Harry zoufale, ale poté ho napadlo řešení. Zamyslel se a přemístil do Jamesova obýváku Siriuse.
„Harry?“ zamumlal Sirius, navlečený jen do trenek, s pusou plnou zubní pasty a kartáčkem v ruce.
Kdyby Harry neměl starosti s tátou, tak by se nad Siriusovým vzhledem rozesmál.
„Ty jsi asi nečetl Denního věštce, že?“ ujistil se.
Sirius zavrtěl hlavou, a tak mu ho Harry hodil.
„Kde je?“ zeptal se poté Sirius, co si článek o Harrym přečetl.
„Už v ložnici a spí,“ odpověděl mu, „ty Siriusi, co kdybys to vzal dneska za něj?“ zeptal se ho s pousmáním.
Sirius na něj vytřeštil oči, ale poté přikývnul.
„Díky,“ usmál se, „jdi zatím do koupelny vyčistit si ty zuby a potom si vezmi z tátovy skříně oblečení. Já to oznámím Brumbálovi a poté se vrátím,“ dořekl a přemístil se do ředitelny.
„Pane Pottere?“ podivil se Brumbál, „co tady děláte?“
„Určitě víte, co je v dnešním Věštci, že?“ zeptal se Harry a když Brumbál přikývnul, tak pokračoval, „no, tak tátu ta část o tom, že údajně mohl zabít mamku trošku hmm... indisponovala, a tak jsem požádal Siriuse, aby to vzal dneska za něj,“ vychrlil, „souhlasíte s tím?“
„Čekal jsem, že se něco takového stane,“ pokýval hlavou, „no, proč ne? Aspoň budou mít studenti po tom dnešním ranním šoku o zábavu postaráno,“ pousmál se.
Harry se na něj nevěřícně podíval. No, jo, vy víte vždycky všechno. Ušklíbnul se.
„Děkuji, pane profesore,“ usmál se a přemístil se zpátky do Jamesových komnat.
„Siriusi, už jsi?“ zvolal Harry.
„Ještě se oblékám,“ ozvalo se z ložnice.
To je, ale šampón! Zakroutil Harry hlavou.
„Můžeme už jít,“ usmál se Sirius a vešel do obýváku.
„Takže dneska máš Obranu se šesťáky, druháky a po obědě s prváky,“ informoval ho, „zvládneš to?“
„Jo, jasně,“ zazubil se.
Harry se usmál a přemístil je přímo do učebny. Jakmile se tam objevili, tak se na něj všichni studenti vyděšeně podívali.
„Mohli byste toho, laskavě, nechat!“ vykřiknul naštvaně.
„Je to jenom jejich reakce na ten článek, Pottere, tak buď té lásky a nekřič na ně!“ vyštěkla Ginny, „a kde je vůbec profesor Potter?“
Harry se na ni letmo podíval. Měla opuchlé oči a byla unavená. Takhle by nevypadala nebýt mě!
„Táta… teda profesor Potter se omlouvá, ale jisté problémy mu zabránily se na dnešní hodinu dostavit, a tak za sebe posílá plnohodnotnou náhradu,“ usmál se, „tady pana Siriuse Blacka.“
„Díky, Harry,“ zazubil se Sirius, „tak děcka, co jste se naposledy učili?“ zeptal se s úsměvem a elegantně si strčil jeden vlas za ucho.
Harry převrátil oči v sloup a přemístil se do učebny Přeměňování.
„Pane Pottere!“ vykřikla McGonagallová překvapeně, ale poté nasadila svůj přísný výraz, „srážím Nebelvíru pět bodů za pozdní příchod a pět za přemisťování se do učebny!“
„Jistě,“ hlesnul Harry a svezl se na židli vedle Hermiony.
„Tak jak to dopadlo?“ zašeptal Ron.
„Táta byl poněkud společensky unaven, a tak jsem-“ zarazil se, protože ucítil, jak se mu Voldemort dostává do hlavy, „na chvíli vás opustím,“ dořekl a omdlel.

Moc děkuji Mission za opravu. :)